Vzpomínám si, jak jsme s dědečkem a babičkou vždycky jezdili v létě na výlety. Vždycky to bylo hlavně v létě a o velkých školních prázdninách, protože jsme vždycky chtěli alespoň na dvě anebo na tři noci někam na výlet a přespat tam. Většinou to bylo tak, že nás dědeček vždycky bral do Prahy a okolí do zoologické zahrady, kde jsme potom také dvě nebo tři noci přespali. Bylo to nejlepší, protože dědeček tam měl příbuzné z druhého kolene, takže vždycky bylo opravdu perfektní, že jsme měli kde přespat. Také se nám moc líbilo, že v Praze právě bylo takové centrum, kde byly dětská autíčka, kde jsme se také mohli projet. Bylo to opravdu perfektní.

Když jsem vždycky jako malá holka jezdila na takových dětských autíčkách, moc mě to bavilo. A také jsem vždycky říkala dědečkovi, že už by mě mohl také učit řídit automobil, protože já jako dospělá bych také chtěla rozvážet pizzu. Chtěla bych pracovat v takovém zaměstnání, kde bych mohla využívat opravdu automobil na sto procent. Dědeček mi řekl, že tohle vždycky chtěl také, ale potom, když pracoval jako pošťák a rozvážel dodávkou různé balíky na poštu tak řekl, že to nebyla jeho práce snů prý ho to nebavilo a prý ho jenom bolela záda, jak stále seděl v automobilu. Jenomže já jsem se na to těšila, tak jsem si řekla, že až přijde čas na věc, tak uvidím sama.

A víte, jak to nakonec dopadlo? Samozřejmě, že mě navíc práce baví. Baví mě, že rozvážím pizzu, ale nyní už jsem taxikářka. Pizzu sice rozvážím stále, ale už jenom brigádně, ale musím uznat, že řízení automobilu mě opravdu baví. Je to velice praktické a já si myslím, že také dělám dobře, protože mnoha lidem usnadňuji práci a také čas. Vždycky si mě volají hlavně lidé, kteří třeba chtějí z diskotéky jet domů a samozřejmě, když pili alkohol, tak nemůžou řídit svůj automobil. Takže já jako soukromá taxikářka vždycky pomůžu a jsem ráda, že takhle pomáhám lidem a já dělám práci, která mě opravdu nadmíru baví.