Takových lidí není ovšem nějak moc proto počtu těch, kteří berou cestování jako nutné zlo. Někteří občané mají totiž hrůzu jen z cesty do nejbližšího města. Možná proto, že se neumí v ničem orientovat. Dneska však mají výhodu internetu, který jim řekne, co a jak během několika sekund. Zadají stanici, ze které chtějí vyjet, stanici cílovou a za vteřinku vědí kam jet, kde přestoupit, ze kterého nástupiště mají vyjet a další podrobnosti. V jisté aplikaci si také hned mohou koupit jízdenku a mají to naprosto bez starostí.  

Pečlivě rozepsané jízdní řády, takové ty válce, které se pohybem prstů otáčely už na nádražích dávno pradávno nejsou. Nahradil je právě internet a cedule s odjezdy vlaků v každé stanici. Takže se není třeba umět v jízdních řádech orientovat.  

Jsou však lidé, kterým ani toto nestačí. Dojdou sice k nádraží, tedy vlakovému a neví co dál. Označení nástupiště mu nic neříká a číslo koleje už vůbec ne. Na některých nádražích se tomu rozhodně není co divit, protože označení koleje mnohdy chybí a pasažér neví, od kterého kolejiště má začít počítat. Je ovšem zase fakt, že i tento nešvar se pomaličku vytrácí. Přesto se člověk necestovatel raději někoho zeptá, a to raději vícekrát. Jistota je jistota. Když se konečně trefí na kolej, ze které mu kýžený vlak pojede, je nervózní, že tu ještě není. Zpoždění takového pasažéra vyděsí k smrti a když vlak konečně přijede, padá mu ze srdce obrovský kámen. To ovšem ještě není jeho útrapám konec, protože absolutně netuší, kde má vystoupit. Zastávky nepočítá, a i kdyby tak neví která je ta jeho. Naštěstí zde máme monitor, který to všechno vypisuje, ale přesto je třeba se otázat průvodčího a mašinfíry, zdali je to všechno v pořádku.  

Má-li taková necestovatel přestupovat, tak je to pro něj úplná katastrofa. A pokud má na přestup dvě minuty na velkém nádraží, je to jeho konec a jede příštím vlakem. Hodně se pak diví, že jeho místenka je propadlá, protože byla na vlak předchozí.  

Je pravdou, že cesty do zahraničí nás mohou poměrně dost obohatit. Poznání nových lidí i kultury je vždy prospěšné, bez ohledu na to, kolik nám je let. Ovšem pokud chceme, aby naše cesta proběhla v pořádku, je potřeba dodržovat několik bezpečnostních opatření. V první řadě bychom si měli zjistit o dané zemi základní fakta. Dobré je podívat se na měnu, kterou se tam platí, a případně zda není výhodnější platit například Eury či dolary. To samozřejmě znamená hledání kurzu a zjišťování, která výměna je pro nás výhodnější. Jen mějte na paměti, že každá směnárna má vlastní kurz, který se od toho standardního může poněkud lišit.

Rozhodně se však nedoporučuje měnit peníze až na místě. Můžete se stát snadným terčem podvodníků, zvláště pokud dobře neovládáte místní jazyk a spoléháte se například na angličtinu. Proto si hotovost vyměňte již před odjezdem. Platit kartou je samozřejmě možné, většinou to však není výhodné a v některých zemích je stále ještě mnoho prodejen, které tento způsob platby neumožňují.

Pokud jedete vlastním vozidlem, rozhodně se podívejte na místní dopravní předpisy, týkající se především maximální povolené rychlosti a přednosti v jízdě. Pamatujte, že pravidlo pravé ruky, které zde tak dobře známe, je v podstatě exkluzivní pro Česko. Nepočítejte tedy s tím, že bude dodržováno i v zahraničí.

I tak se však může stát, že vás zastaví policejní kontrola. Ovšem, podobně jako i u nás, i všude jinde se najdou podvodníci, vydávající se za policisty a vybírající „pokuty“ na nic netušících turistech. Podívejte se tedy, jak by měla uniforma policisty dané země skutečně vypadat a jaké má policista pravomoci. Vždy také chtějte identifikaci.

Pokud se ubytováváme, je rozhodně lepší zvolit klasické turistické centrum. Jistě, možná zde nenasajete tolik kultury, avšak je to rozhodně bezpečnější. Pamatujte, že zdaleka ne všechny země jsou tak bezpečné, jako ta naše. S tím je proto potřeba počítat a podle toho se také zařídit. Jistě, není nutné být paranoidní, avšak i zde platí, že je lepší být připraven.

Kdybych vám položila otázku, kam nejraději cestujete, tak kam by to bylo? Protože když se vždycky někoho zeptám anebo dělám nějaký průzkum, tak mi každý řekne, že nejraději každý cestuje někam k moři, kde je teplo. Opravdu mnoho lidí nemá rádo zimu. Samozřejmě, že se najdou nějaké výjimky, kteří dávají přednost vždy dovolené v zimě než někdy v létě. Někdy je to ale takové sporné, že v rodině jsou lidé, kteří milují léto a moře a někdo zase miluje zimu. Potom je opravdu velice složité se na tom domluvit. Je to opravdu potom takové špatné. Myslím si, že lidé by také měli brát v potaz to, kdo má rád to druhé.

Protože také slýchám různé případy, kdy například jeden člověk v rodině má rád zimu a druhý je zase léto. Věřte mi, že to potom velice obtížné se domluvit. Někdy se potom lidé také kvůli tomu hádají. Slyšela jsem také různé názory, kdy lidé raději upřednostňovali něco jiného než ten druhý. Potom se oba dva hádají. Tohle jsem zažila. Protože moje sousedka se vždycky hádala se svým přítelem kvůli tomu, že on chtěl vždycky nějakou dovolenou někde v zimě, zatímco ona chtěla dovolenou někde v létě u moře. Řeknu vám, že to je velice takové špatné a špatně se to také poslouchá.

To proto jsem vždycky taková, že nejlepší je to, když se lidé domluví, co by měli dělat. Anebo si to udělat tak, že místo čtrnáct dní dovolené v zimě anebo čtrnáct dní dovolené v létě si mají udělat týden tam a týden tam. Jinak opravdu si to už nedokáži vysvětlit, jak já osobně bych se zachovala. Věřte mi, že opravdu je obtížné všem vyhovět a udělat všechno pro to, aby byly spokojené vždycky obě dvě strany.  Abych se přiznala, tak já jsem velmi ráda, že my v rodině s přítelem a dětmi milujeme cestování do teplíčka. Takže naše oblíbené destinace jsou Chorvatsko a Řecko, kam jedeme o letos a už se nemůžeme dočkat. 

Znám opravdu hodně lidí, kteří moc rádi cestují. A já vůbec nejsem žádná výjimka. Také si vzpomínám na to, když jsem jako malá holka stále chtěla někam k moři. Nejhorší na tom bylo, že moji dva starší sourozenci stále jezdili k moři, zatímco já ne. A vás určitě zajímá, proč moji dva sourozenci stále jezdili k moři, zatímco já ne. A řeknu vám to takhle. Protože moji dva sourozenci měli jiného otce, než mám já. A ten jejich otec má opravdu hodně peněz a vlastní takovou firmu, že si může utrácet peněz v kolik chce. Zatímco já mám otce, který utekl od mámy, když jsem se narodila.

Navíc on mamince ani neplatí žádné alimenty, takže si jistě dokážete představit, že peníze moje máma na cestování ani neměla. A maximálně jsme jezdili někde tady u nás v České republice na nějaké malé výlety, ale nebylo to ono. Moji dva sourozenci si stále posílaly fotky z nějakých krásných v destinací, kde zrovna byli a kde se jim moc líbilo. A navíc mě moc potěšilo, když mě dvakrát vzali s sebou na dovolenou. Ale potom jsem už nejezdila, když si bratři našli své partnerky. To jim tam budu dělat křena? Ani náhodou!  Přišlo mi to hloupé. Oni dva tam měli s sebou své partnerky, takže si vždycky užívali ve čtyřech.

A já jsem tam nechtěla být jako pátá. A být jim na obtíž jsem také nechtěla. Takže jsem si řekla, že si najdu skvělou práci, kde je opravdu hodně peněz, abych si mohla potom dovolit také pěkné cestování a dovolenou, stejně tak jako moji dva starší sourozenci. A na dovolenou vezmu s sebou i svoji maminku. A věřte mi, že dovolaná je velmi důležitá, a to pro každého člověka. Pokud je člověk stále jenom vyvážený, jak pracovně nebo psychicky, tak potřebuje kvalitní odpočinek, nějakou skvělou dovolenou nebo někam cestovat, aby se dotyčný uklidnil a mohl potom dále žít lepší a veselejší život. 

V oblasti Malých Karpat se nachází ideální místo jako stvořené pro organizování Mezinárodních konferencí. Malebné prostředí Smolenice, do které je Kongresové centrum umístěno, nabízí účastníkům konferencí, kongresů, seminářů, školení či firemních prezentací, možnost nejen se vzdělávat v oboru, ale rovněž se seznámit s historickými pamětihodnostmi tohoto kraje. Dominantou je Smolenický zámek, který byl postaven ve starší době kamenné na vrchu keltského hradiště. Ve 14. století se stal posledním z hradů, které se tyčily nad Malokarpatskými průsmyky. Vystřídalo se na na něm vícero majitelů.

Během napoleonských válek, na počátku 19. století, zčásti vyhořel. V polovině 20. století mu byla vrácena původní podoba. Která přitahuje návštěvníky během celého roku. A protože nedaleko něho je zmiňované Kongresové centrum, do kterého se sjíždějí návštěvníci z celého světa a rovněž si nenechají tento historický skvost uniknout. Pokud účastníkům konference vybude trocha času a bude příznivé počasí, je možné se projít kolem Smolenického zámku po naučné stezce. Která vede přes přilehlý zámecký park s mnoha zastaveními. Přímo v centru Smolenic, vedle třistaleté košaté lípy, je možné nahlédnout do pozdně renesančního kostela Narození Panny Marie. A hned poblíž stojí i několik kaplí. Ať už ta Nanebevstoupení Páně, kaple svatého Vendelína či svatého Rocha. Uprostřed vesnice se dochoval Sloup hanby. Pranýř v barokním stylu z 18. století.

Představa, že se tímto způsobem trestaly provedené přestupky a krádeže dodnes vzbuzuje obavy a strach. Mezi světově nejznámější rodáky patří Štefan Banič. Vynálezce prvního funkčního padáku. U příležitosti stého výročí jeho narození byla odhalena pamětní deska, umístěná na jeho rodný dům a později i jeho busta, před místní školou. Za návštěvu rovněž stojí místní muzeum Molpir, které je umístěno do budovy staré fary. A seznámit se v něm je možné se všemi dochovaným artefakty, které se po staletí v obci užívaly. Ať už k práci na poli, či při domácích činnostech v chalupách. 

Jsou lidé, kteří jsou schopni si někam vyrazit a to do zahraničí a vůbec jim nedojde, že nemají sjednáno pojištění, které je rozhodně vhodné a to zejména, pokud by se vám něco ztratilo nebo by se vám něco stalo. Rozhodně je potřeba, aby se člověk pojistil, než se rozhodne někam vyrazit, protože nikdy nevíte, kdy se vám stane, že vám společnost omylem ztratí kufr nebo se stane něco jiného, co naruší vaší dovolenou.

Zapomínat by se nemělo jak na cestovní pojištění tak i pojištění zdravotní, protože bez něčeho takového by vás v případě, že by se vám něco stalo, mohlo něco takového vyjít pěkně draho. Nemluvě také o tom, že zdravotnictví v zahraničí není mnohdy ani příliš kvalitní, takže by člověk mohl zaplatit velmi vysokou cenu a to ve výsledku za nic, protože se stejně budete muset dostat co nejdříve domů, aby vás ošetřili.

Člověk by měl počítat se vším a čím dříve si pojištění zařídíte, tím rozhodně lépe.

Pojištění je dobré zřizovat zejména tam, kde víte, že to není problém a kde nikdy se zařízením pojištění nebyl problém. Jsou i místa, kde to mnohdy problém je a poté to právě může dopadnout tak, že člověk odjede na dovolenou s tím, že si myslí, že je vše vyřízeno a ono tomu ve výsledku tak není.

Jeden opravdu nikdy neví, s čím se můžete setkat a tak je dobré zajistit si pojištění, které pro vás bude velmi výhodné.

I dnes takové cestovní pojištění stále funguje a stále je možné si jej sjednat. Některé pojišťovny jsou schopny pojistit vás přes internet, takže je něco takového možné vyřešit za pár minut, ale jsou i takové, kde člověk musí zavítat přímo na pobočku, aby se vše zařídilo tak, jak je potřeba.

V každém případě by na takové pojištění člověk neměl nikdy zapomenout, protože věřte, že byste se poté mohli hodně divit.

Myslete na to, že pojištění je potřeba a pokud navíc cestujete ve více lidech, každý z daných lidí bude nějaké to pojištění potřebovat. Bez toho nic nepůjde tak dobře, jak se může člověku zdát, pokud se vyskytne nějaký problém.