Zkrocení zlé ženy nepochybně patří mezi jednu z nejoblíbenějších komedií geniálního Williama Shakespeara.
Příběh o půvabné krásné jemné Blance, která se nemůže vdát, i když o nápadníky nemá rozhodně nouzi, protože její otec má v plánu nejprve provdat svou starší dceru Kateřinu, kterou ovšem nikdo nechce pojmout za manželku a to i přesto, že její věno není rozhodně nijak malé. Ne snad, že by Kateřina nebyla rovněž krásná, ale je příliš hubatá a hádavá a který muž touží po životě ve společnosti hádavé ženy? No přece žádný. Nicméně mladý muž Petrucio, který je lačný po bohaté nevěstě si na Kateřinu troufá a rozhodne se Káču zkrotit. A někdejší furie je náhle krotká jako beránek.

Dílo se dočkalo nejen nesčetného množství divadelního nastudování, ale také filmových zpracování a množství adaptací. Jednou z nich je muzikál ze čtyřicátých let dvacátého století Kiss me Kate, čili přeloženo jako „Líbej mě, Kačenko.“
 

Divadlo na divadle

Jedná se vlastně o takzvané divadlo na divadle. Děj se odehrává v provinčním divadle v Baltimoru. Herci zkoušejí Zkrocení zlé ženy. Ovšem vášeň a nesmiřitelnost se odehrává nejen v rámci děje, nýbrž také na jevišti mezi divadelními postavami Kateřinou a Petrucciem, tedy mezi herečkou Lili a jejím exmanželem Fredem. Oba mají své vlastní milostné avantýry a zdánlivě toho druhého nemohou vystát, ale…

Kiss me Kate je zcela nepochybně jedním z nejoblíbenějších muzikálů, který neztrácí na svém kouzlu a bývá velmi často reprízován. Pokud patříte mezi milovníky divadla, muzikálů nebo samotného pana Shakesperara, rozhodně si nenechte tento počin ujít. Rozhodně to stojí za to. Autorem vtipného libreta jsou Samuel a Bella Spewackovi, hudbu složil jejích přítel Cole Portel, který skládal hudbu pro divadlo na Brodwayi a jeho dvorní zpěvačkou byla Ella Fitgeraldová a zpěvákem Frank Sinatra.
 

Při zařizování místností nábytkem bychom neměli podlehnout velikášství, které prosazuje za každou cenu zaplnit všechny volné kouty. Čím je místnost více vyplněna nábytkem, tím je stísněnější, ale v příliš strohém interiéru se zas nebudeme cítit útulně. To se týká především šatních skříní a úložného prostoru. Ty by měly mít své přesně vymezené teritorium pokud možno v jedné místnosti, kde buď zaplní nešikovný výklenek, nebo pokryjí celou jednu stěnu od podlahy až ke stropu. V ostatních pokojích pak zbude dostatek místa na různé variace s menšími kusy nábytku, jako např. s konferenčními stolky, sedacími soupravami a s květinovými aranžmá.

Ložnice je základ bytu

Nejdůležitější místností v domě je kromě koupelny a toalety ložnice. Možná se to bude zdát podivné, proč ne třeba kuchyně, ale zařízení ložnice je naprosto zásadní pro regeneraci těla. V ložnici by mělo být umístěno pouze lůžko (dvojlůžko), z každé strany noční stolek, několik dekorativních květin, na stěnách příjemné výjevy v podobě obrazů nebo maleb, intimní osvětlení a velmi měkký pohodlný koberec. Ložnice není pracoviště, musí být zkrátka relaxační intimní zónou.  A do ložnice rozhodně nepatří počítač, nebo dokonce televize.

Dětský pokoj

Dětský pokoj by měl být v podobném duchu laděn částečně v klidové zóně a z poloviny zařízen jako tvůrčí zázemí pro hru a přípravu do školy. Stůl v dětském pokoji umístíme tak, aby byl výhled směrem ke dveřím nebo k oknu, s pevnou stěnou místnosti za zády. Nikdy ne s výhledem do zdi. Podobný nešvar se často objevuje i v pracovnách dospělých a v mnoha kancelářích. Nezapomínejme na pohodlnou pracovní židli a poblíž stolu na nábytkovou stěnu ve stylu knihovny. Může to být i docela jednoduchý kus nábytku ve stylu polic bez uzavíratelné přední stěny.

Opatrně se zrcadly

Problematická jsou v místnostech zrcadla. Ta by měla být umístěna spíš v koupelně nebo na chodbách, zrcadlo nepatří do ložnice a v dětském pokoji by také viset nemuselo. Když už zrcadlo jako doplněk, tak aby se v něm odrazil třeba kus zeleně ze zimní zahrady, z verandy, jako pomyslné prodloužení místnosti něčím příjemným.

Když se řekne, že někdo udělá v životě chybný krok, a že šlápne vedle, obvykle to znamená obrazně řečeno nějaký průšvih. Něco, co se pak pracně a zdlouhavě napravuje. Průšvihy však bývají poučné a každá zkušenost se vždy hodí, dají se na ní budovat další „stavební kameny“ našeho života. Zaměříme-li nyní pozornost na druhy zábradlí, které si můžete pořídit do vašeho příbytku, a vybereme z nich nerezové zábradlí, zjistíme velice brzy, že toto rozhodně není ten příslovečný chybný krok, ale právě naopak. Jaké výhody vlastně nerezová zábradlí přináší?

Nerez – původní folková hudební skupina Nerez se Zuzanou Navarovou se sice rozpadla, ale to neznamená, že ta vaše nerez se také rozpadne. Někdy možná ano, ale to už tu zřejmě nebudete. Nerezová ocel zpravidla přežije své původní majitele, stejně jako je tomu u staveb hradů a zámků. Nerezová ocel může korodovat, ale jsou to jen drobné kosmetické vady, a většinou se jedná o korozi za extrémních podmínek, jako je působení agresivních sloučenin s chlórem nebo koroze za extrémních teplot. Toto se vás ale v domácnosti nebo i v exteriéru zřejmě týkat nebude.

Údržba – udržovat dřevěné nebo ocelové zábradlí z konstrukční oceli je docela otrava. Vyžaduje to neustálou péči – broušení, nátěry, odstraňování starého nátěru atp. Nerezového zábradlí se nemusíte vůbec všímat, stačí jej pouze zbavovat prachu a leštit vlhkým a poté suchým hadrem. Velmi znečištěná zábradlí snadno vyčistíte jedlou sodou rozpuštěnou v teplé vodě s trochou octa, který rozpouští vápenité ionty, tento prastarý trik zabírá na všechny typy zábradlí, okna, dveře, parapety a většinu podlahových krytin.

Nerezová zábradlí se dobře kombinují se dřevem, tedy například tam, kde máte dřevěné schodové stupně. Tímto způsobem získáte elegantní řešení v domácnosti, které nebude příliš studené a neosobní, což bývá snad jedinou chybou zábradlí z nerezové oceli.