Rakovina je bezesporu velmi zákeřná nemoc, na kterou bohužel zatím nemáme lék. Podle lékařských záznamů pak tato trápí čím dál víc lidí. Tento nárůst pozorujeme v průběhu historie, avšak v během posledních let je značně na vzestupu. Není tedy divu, že se lidé ptají, co za tím je. Přeci jen, jedná se o velmi závažné onemocnění, a lidé chtějí znát příčiny toho, že případů je stále více. Faktorů, které zde působí, je hned několik. Tím prvním je mnohem lepší diagnostika. Dnes dokážeme rakovinu odhalit mnohem lépe, a to i v případech, které by jinak zůstaly nerozpoznány. Tak se člověku může leckdy i včas dostat potřebné péče, a s její pomocí nemoc porazit. Pravidelné screeningy, které jsou součástí preventivních prohlídek, samozřejmě také pomáhají. Jednoduše řečeno, případů je stále více, neboť jich stále více odhalíme.

 

 

Dále na tom má podíl zvyšující se průměrná doba dožití. Zatímco dříve se pohybovala někde okolo 65 let, dnes je již přes 80. To však také znamená mnohem delší dobu, kdy je člověk jako starý člověk v oslabeném stavu, a také dobu, kdy se může rakovina rozvinout. Koneckonců, není divu, že je diagnostikována spíše u starší části populace. Podíl na tom samozřejmě má také stále rostoucí počet lidí na planetě. Je totiž pochopitelné, že čím více lidí máme, tím více jich bude nemocných.

 

 

Zvláště když k tomu připočteme, že u rakoviny se v mnoha případech jedná i o dědičné zatížení. A to se především ve vyšším věku projeví. Ovšem nelze si nalhávat, že toto jsou jediné faktory. Nezdravá strava, kouření i znečištění ovzduší, přičemž vše obsahuje karcinogeny, to vše k rozvoji rakoviny přispívá nezanedbatelným dílem. Nelze však tvrdit, že za nárůstem stojí především právě tyto faktory. Problém je, že téměř žádný z nich nemůžeme ovlivnit, a tam, kde bychom mohli, není vůle. Jistě, možnost tu je, avšak lidé jsou zkrátka příliš neochotni vzdát se svého pohodlí, i kdyby je to mělo později zabít.

Jednou ze základních věcí, potřebných k životu, je bezesporu voda. Dospělý člověk by jí měl vypít v průměru okolo dvou litrů denně, i když toto množství se samozřejmě může lišit podle věku, zdravotního stavu, zátěže i počasí. Otázkou však je, kde ji získat.

 

Zatímco dříve existovaly studny a veřejné kašny, dnes si ji kupujeme nejčastěji v obchodech v plastových lahvích. Naprostá většina z nás kupuje rovnou více balení, aby je nemuseli kupovat častěji. Nezamýšlí se však nad tím, zda se voda může, podobně jako některé potraviny, v průběhu doby zkazit.

 

 

Pravdou totiž je, že ano, zvláště při nevhodném skladování. Jen málokdo si totiž uvědomuje, že ani balená voda není čistá H2O, nýbrž obsahuje i další anorganické i organické součásti. Na ty je naše tělo zvyklé a nejenže je umí pracovat, dokonce je i potřebuje. To je ostatně i důvod, proč nám destilovaná voda chutná tak odporně.

 

Tyto mikročástice však způsobují postupné zkažení vody, zvláště pak ty organické. Pokud je láhev uzavřená a uchovávaná na chladném, tmavém místě, například v lednici, pak vydrží poměrně dlouho. Jenže naprostá většina z nás je takto neskladuje. A v nejhorším případě, tedy pokud jsou v letních vedrech vystaveny Slunci, dojde ke zkažení poměrně rychle.

 

 

Důvodem je to, že teplá voda podporuje růst mikroorganismů, zatímco anorganické sloučeniny mohou sloužit jako jejich potrava. Bohužel, prvních příznaků si nemusíme všimnout, takže se může stát, že pijeme řasy, aniž bychom o tom vůbec věděli.

 

To však není jediný problém. Tím dalším, o kterém ví ještě mnohem méně lidí, jsou mikroplasty. Jedná se o mikroskopické částečky plastiku, který je vodou z láhve vyplavován, přičemž my jej následně vypijeme. O tom, že to pro naše zdraví zrovna přínosné, asi není třeba hovořit.

 

Proto bychom měli mít výše uvedené na paměti, a řídit se heslem, že méně znamená více. A pokud možno, kupovat vodu ve skleněných lahvích.

Co by to byl svět bez vědy? Myslím, že by to bylo o ničem. Věda je opravdu hodně zábavná, i když se to přeci na první pohled zdát nemusí. Já osobně mám vědu ale hodně ráda. Mě baví číst odborné knihy o všech možných tématech. Ovšem moje nejoblíbenější téma ve vědě je historie. Líbí se mi historie vědy, protože je to velmi zajímavé. Zajímá mě třeba, jak a kdo něco vynalezl a jak na to přišel. Myslím, že je to docela důležité to vědět, protože takto si aspoň člověk uvědomí, že nic nebylo jednoduché a že nic není samozřejmé nebo jisté. Vždyť bez vědy a vědců bychom byli asi na mizině. Já mám vědce ráda a jsem jim vděčná za mnoho. Vždyť oni vymysleli tolik věcí, o kterých se nám ani nezdá. Používáme hodně věcí každý den a něco nám přijde tak logické a jisté, že si ani neuvědomíme, že to taky stálo docela dost práce to vymyslet nebo vyrobit. To jsou technologie. Technologie vědy.

Věda je zábavná a je dobré k vědě vést i děti. Alespoň si uděláme malé vědce a ti pak v dospělosti mohou vyvinout nějaké zlaté věci. Třeba takové, jaké ještě nemáme. A pak si je nechají patentovat a naše republika bude mít zase o pár vědců navíc. A aspoň se budeme mít čím chlubit. Je přeci pěkné mít v zemi hodně vědců, které zajímá věda a vymýšlejí věci. Já jsem se o vědu zajímala opravdu hodně už i jako dítě.

Zajímala jsem se o vědu techniky společně s bratrem. To nás oba moc spojovalo a taky o tom máme hodně knih. Jsou sice už retro knihy, ale ty pravidla o vědě techniky stále platí. Nyní mě zajímá spíše už ta historie, ale věřte, že moje záliby a zájmy se ještě jistě rozšíří. Myslím, že by takto kulturně měl každý člověk přemýšlet. Neměl by se zajímat jen o práci, ale taky by si měl vyčistit hlavu něčím jiným. A co třeba knihy o vědě? Třeba se to zdá složité, ale věřte, že není. Jistě vás to chytne a věda vás bude bavit. Já moc ráda zjišťuji i informace o životě vědců. Je to docela hodně zajímavé čtení a je to i k poučení a zamyšlení.