Říká vám něco film „Anděl na horách“ a Jaroslavem Marvanem v hlavní roli? Ten film mám moc rád a nikdy mě jeho sledování nenudilo. Objeví se v něm mimo jiné i stařičká tramvaj, která v Praze jezdila po kolejích v padesátých letech dvacátého století. Již tehdy byla k výrobě těchto kolejových vozidel zapotřebí ložiska. Tramvaje kupříkladu potřebují ke svému bezpečnému provozu tlapová ložiska, jejichž součástí jsou kuželíková ložiska. Vyskytují se tam i válečková a soudečková ložiska. Tramvaje nejezdí jen v Praze, setkáte se s nimi u nás i v Ostravě, v Olomouci, v Brně, kde jsou známé pod názvem „šalina“, dále pak v Liberci, v Plzni, v Mostě a v Litvínově.

Tramvaje jsou stále oblíbeným dopravním prostředkem. Třeba právě proto, že se jim vyhýbají dopravní zácpy, neboť kolejové pásy zpravidla vedou mimo vozovku. K výrobě ložisek je zapotřebí ušlechtilá legovaná ocel. Například vysokouhlíková ocel, která se označuje jako 1.3505 a také 100Cr6 a dle státní normy ČSN 14 109. Tento materiál vyniká vysokou tvrdostí, pevností, odolností vůči opotřebení a také dobrou prokalitelností, která zajistí potřebné mechanické vlastnosti finálního výrobku. Tyto vlastnosti materiálu udává vyšší obsah uhlíku a zároveň legující prvky křemík, mangan a chrom.

Tato ocel je kromě výroby ložisek využívána i pro zhotovení hřídelí a čepů, které jsou velmi mechanicky namáhány. Dále pak pro výrobu u měřidel a speciálních nástrojů, kde je nutná nejen vysoká přesnost, ale i tvrdost povrchu měřicích ploch. Ocelárny však nedodávají na trh pouze ložiskovou ocel. Produkují například i ocel konstrukční, nízkouhlíkovou legovanou ocel, chromovou žáropevnou ocel, cementační ocel, nitridační ocel, vysoce houževnatou ocel s vynikající odolností vůči opotřebení, kotlovou ocel, uhlíkovou ocel nebo nerezovou žáruvzdornou ocel.