Radost z cest



Kdybych vám položila otázku, kam nejraději cestujete, tak kam by to bylo? Protože když se vždycky někoho zeptám anebo dělám nějaký průzkum, tak mi každý řekne, že nejraději každý cestuje někam k moři, kde je teplo. Opravdu mnoho lidí nemá rádo zimu. Samozřejmě, že se najdou nějaké výjimky, kteří dávají přednost vždy dovolené v zimě než někdy v létě. Někdy je to ale takové sporné, že v rodině jsou lidé, kteří milují léto a moře a někdo zase miluje zimu. Potom je opravdu velice složité se na tom domluvit. Je to opravdu potom takové špatné. Myslím si, že lidé by také měli brát v potaz to, kdo má rád to druhé.

Mám ráda přírodu.

Protože také slýchám různé případy, kdy například jeden člověk v rodině má rád zimu a druhý je zase léto. Věřte mi, že to potom velice obtížné se domluvit. Někdy se potom lidé také kvůli tomu hádají. Slyšela jsem také různé názory, kdy lidé raději upřednostňovali něco jiného než ten druhý. Potom se oba dva hádají. Tohle jsem zažila. Protože moje sousedka se vždycky hádala se svým přítelem kvůli tomu, že on chtěl vždycky nějakou dovolenou někde v zimě, zatímco ona chtěla dovolenou někde v létě u moře. Řeknu vám, že to je velice takové špatné a špatně se to také poslouchá.

Moc ráda cestuji kamkoliv.

To proto jsem vždycky taková, že nejlepší je to, když se lidé domluví, co by měli dělat. Anebo si to udělat tak, že místo čtrnáct dní dovolené v zimě anebo čtrnáct dní dovolené v létě si mají udělat týden tam a týden tam. Jinak opravdu si to už nedokáži vysvětlit, jak já osobně bych se zachovala. Věřte mi, že opravdu je obtížné všem vyhovět a udělat všechno pro to, aby byly spokojené vždycky obě dvě strany.  Abych se přiznala, tak já jsem velmi ráda, že my v rodině s přítelem a dětmi milujeme cestování do teplíčka. Takže naše oblíbené destinace jsou Chorvatsko a Řecko, kam jedeme o letos a už se nemůžeme dočkat. 

Může se zkazit i voda?



Jednou ze základních věcí, potřebných k životu, je bezesporu voda. Dospělý člověk by jí měl vypít v průměru okolo dvou litrů denně, i když toto množství se samozřejmě může lišit podle věku, zdravotního stavu, zátěže i počasí. Otázkou však je, kde ji získat.

 

Zatímco dříve existovaly studny a veřejné kašny, dnes si ji kupujeme nejčastěji v obchodech v plastových lahvích. Naprostá většina z nás kupuje rovnou více balení, aby je nemuseli kupovat častěji. Nezamýšlí se však nad tím, zda se voda může, podobně jako některé potraviny, v průběhu doby zkazit.

 

nalévání vody do skleničky

 

Pravdou totiž je, že ano, zvláště při nevhodném skladování. Jen málokdo si totiž uvědomuje, že ani balená voda není čistá H2O, nýbrž obsahuje i další anorganické i organické součásti. Na ty je naše tělo zvyklé a nejenže je umí pracovat, dokonce je i potřebuje. To je ostatně i důvod, proč nám destilovaná voda chutná tak odporně.

 

Tyto mikročástice však způsobují postupné zkažení vody, zvláště pak ty organické. Pokud je láhev uzavřená a uchovávaná na chladném, tmavém místě, například v lednici, pak vydrží poměrně dlouho. Jenže naprostá většina z nás je takto neskladuje. A v nejhorším případě, tedy pokud jsou v letních vedrech vystaveny Slunci, dojde ke zkažení poměrně rychle.

 

plastové lahve s vodou

 

Důvodem je to, že teplá voda podporuje růst mikroorganismů, zatímco anorganické sloučeniny mohou sloužit jako jejich potrava. Bohužel, prvních příznaků si nemusíme všimnout, takže se může stát, že pijeme řasy, aniž bychom o tom vůbec věděli.

 

To však není jediný problém. Tím dalším, o kterém ví ještě mnohem méně lidí, jsou mikroplasty. Jedná se o mikroskopické částečky plastiku, který je vodou z láhve vyplavován, přičemž my jej následně vypijeme. O tom, že to pro naše zdraví zrovna přínosné, asi není třeba hovořit.

 

Proto bychom měli mít výše uvedené na paměti, a řídit se heslem, že méně znamená více. A pokud možno, kupovat vodu ve skleněných lahvích.

Jak vyřešit třenice mezi řidiči automobilů a cyklisty



Ze zákona by cyklisté, stejně jako řidiči automobilů, měli používat k jízdě silnice, samozřejmě s tou výjimkou, že cyklista nesmí na dálnici. To se zdá jako rozumné řešení – oba jsou to dopravní prostředky, které by na chodníku snadno mohly ohrozit chodce. Bohužel to vypadá, že jejich soužití není tak hladké, jak bychom doufali.

 

cyklisté mohou být na silnicích problém

 

Hlavním problémem je odlišný styl obou dopravních prostředků. Tak se často stane, že cyklista, byť se snaží jet seberychleji, zpomalí dopravu, zatímco řidič automobilu jej na druhou stranu může snadno porazit, pokud rychle projede kolem něj.

 

Jistě, jsou zde určitá pravidla, kterými by se oba měli řídit, aby soužití bylo co nejklidnější. Z nich nejznámější je to, že pokud jede více lidí na kole, nesmí jet vedle sebe, nýbrž v řadě za sebou. Všichni cyklisté také musí jezdit co nejblíže krajnici. Jinak pro ně platí stejné značky jako pro auta – to si mnoho z nich neuvědomuje, zvláště v jednosměrkách.

 

chlapec jedoucí na kole

 

Dalším, mnohem kontroverznějším krokem, bylo zavedení povinné vzdálenosti při předjíždění cyklisty metr a půl. Jistě, teoreticky by to mělo zvýšit bezpečnost. Problém je, že naše silnice na to zkrátka nejsou dost široké – při takovémto předjíždění nutně vjedete do vedlejšího pruhu, což je něco, co by se mělo minimalizovat. Asi není třeba říkat, že to předjíždění kol značně zkomplikovalo.

 

Co by se tedy dalo udělat, aby se situace zlepšila? Zdaleka nejlepší by bylo udělat na silnici speciální pruh pro cyklisty. Jistě, existují cyklistické stezky, avšak ty často nejsou zrovna v dobrém stavu, případně nevedou v podstatě nikam. A pokud už mají konec, pak většinou ne tam, kam se chce onen člověk dostat. Extra pruh na silnici by tedy byl možným řešením.

 

Zde je samozřejmě problém v tom, že by bylo potřeba většinu silnic rozšířit. Navíc je pravděpodobné, že by i tento nový pruh používali řidiči automobilů, podobně jako chodci používají cyklistické stezky. A dokud se to nezmění, nemá podobný projekt příliš naděje.

Ořechy pro zdraví



Statný ořech byl odpradávna centrem všech vesnických dvorů. Protože už naše babičky věděly, jaký poklad v jeho plodech mají. A to nejen v dozrálém stavu, ale pro svoje účinky na zdraví že jsou nejlepší jak zelené plody, tak listy. Vysoký obsah hladiny vápníku, zinku, železa, draslíku a vitamínů A,B, a E tak pomáhá při udržení a posílení zdraví. Obzvláště účinný je na předcházení srdečních problémů. Kdy vysoký obsah antioxidantů pomáhá udržovat hladinu cholesterolu a krevní tlak v potřebných hodnotách. Žaludeční potíže lze vyléčit odvarem ze zelených skořápek vlašských ořechů. Které se po pěti minutách přefiltrují a užívají po lžičkách podle potřeby. Zabraňuje rovněž i střevním infekcím. 

Čaj z ořechových listů

Zlikvidovat zelenými plody se dají i bradavice. Stačí postižené místo několikrát denně potírat rozkrojeným zeleným ořechem a ty po několika dnech vyschnou a samy odpadnou. Stejným způsobem pomáhají i při dalších kožních onemocněních. Za vyzkoušení stojí i léčba křečových žíl. Kapkami z deseti rozdrcených zelených ořechů, namočených dvacet dnů v čistém alkoholu, ochucených skořicí, pomerančovou kúrou lze přidáním cukru a litrem vody dosáhnout pravidelné detoxikace jater. Stačí si vzít jednu polévkovou lžíci po hlavním jídle. Nejméně po dobu jednoho měsíce. A určitě tím pro své zdraví učiníte vše potřebné.

Ořešák za domem

Nejlepší doba, určená ke sběru zelených vlašských ořechů je od května do poloviny srpna. Podle stavu jejich zralosti. Nejčastěji se z nich vyrábí sirup na imunitu. Pečlivě omyté a nakrájené plody na malé kousky naskládáme do sklenice. A zalijeme je kvalitním domácím medem. Uzavřeme ji a postavíme na slunečné místo. Ideálně na okenní parapet z jižní strany domu. A necháme čtyřicet dnů, s občasným protřepáním, dozrát. Hotový sirup poté scedíme a nalejeme do připravených lahviček. Ty potom uskladníme na chladném místě. A užijeme jednu polévkovou lžíci denně. I proti parazitům lze z deseti nasekaných ořechů, zalitých půl litrem panenského olivového oleje nechat na tmavém a teplem místě, s občasným protřepáním připravit stejně dobrý sirup.

Baví mě cestování



Znám opravdu hodně lidí, kteří moc rádi cestují. A já vůbec nejsem žádná výjimka. Také si vzpomínám na to, když jsem jako malá holka stále chtěla někam k moři. Nejhorší na tom bylo, že moji dva starší sourozenci stále jezdili k moři, zatímco já ne. A vás určitě zajímá, proč moji dva sourozenci stále jezdili k moři, zatímco já ne. A řeknu vám to takhle. Protože moji dva sourozenci měli jiného otce, než mám já. A ten jejich otec má opravdu hodně peněz a vlastní takovou firmu, že si může utrácet peněz v kolik chce. Zatímco já mám otce, který utekl od mámy, když jsem se narodila.

U moře je nádherně.

Navíc on mamince ani neplatí žádné alimenty, takže si jistě dokážete představit, že peníze moje máma na cestování ani neměla. A maximálně jsme jezdili někde tady u nás v České republice na nějaké malé výlety, ale nebylo to ono. Moji dva sourozenci si stále posílaly fotky z nějakých krásných v destinací, kde zrovna byli a kde se jim moc líbilo. A navíc mě moc potěšilo, když mě dvakrát vzali s sebou na dovolenou. Ale potom jsem už nejezdila, když si bratři našli své partnerky. To jim tam budu dělat křena? Ani náhodou!  Přišlo mi to hloupé. Oni dva tam měli s sebou své partnerky, takže si vždycky užívali ve čtyřech.

Mám moře ráda.

A já jsem tam nechtěla být jako pátá. A být jim na obtíž jsem také nechtěla. Takže jsem si řekla, že si najdu skvělou práci, kde je opravdu hodně peněz, abych si mohla potom dovolit také pěkné cestování a dovolenou, stejně tak jako moji dva starší sourozenci. A na dovolenou vezmu s sebou i svoji maminku. A věřte mi, že dovolaná je velmi důležitá, a to pro každého člověka. Pokud je člověk stále jenom vyvážený, jak pracovně nebo psychicky, tak potřebuje kvalitní odpočinek, nějakou skvělou dovolenou nebo někam cestovat, aby se dotyčný uklidnil a mohl potom dále žít lepší a veselejší život. 

Smolenický zámek



V oblasti Malých Karpat se nachází ideální místo jako stvořené pro organizování Mezinárodních konferencí. Malebné prostředí Smolenice, do které je Kongresové centrum umístěno, nabízí účastníkům konferencí, kongresů, seminářů, školení či firemních prezentací, možnost nejen se vzdělávat v oboru, ale rovněž se seznámit s historickými pamětihodnostmi tohoto kraje. Dominantou je Smolenický zámek, který byl postaven ve starší době kamenné na vrchu keltského hradiště. Ve 14. století se stal posledním z hradů, které se tyčily nad Malokarpatskými průsmyky. Vystřídalo se na na něm vícero majitelů.

Schodiště v Smolenickém zámku

Během napoleonských válek, na počátku 19. století, zčásti vyhořel. V polovině 20. století mu byla vrácena původní podoba. Která přitahuje návštěvníky během celého roku. A protože nedaleko něho je zmiňované Kongresové centrum, do kterého se sjíždějí návštěvníci z celého světa a rovněž si nenechají tento historický skvost uniknout. Pokud účastníkům konference vybude trocha času a bude příznivé počasí, je možné se projít kolem Smolenického zámku po naučné stezce. Která vede přes přilehlý zámecký park s mnoha zastaveními. Přímo v centru Smolenic, vedle třistaleté košaté lípy, je možné nahlédnout do pozdně renesančního kostela Narození Panny Marie. A hned poblíž stojí i několik kaplí. Ať už ta Nanebevstoupení Páně, kaple svatého Vendelína či svatého Rocha. Uprostřed vesnice se dochoval Sloup hanby. Pranýř v barokním stylu z 18. století.

Malebná příroda

Představa, že se tímto způsobem trestaly provedené přestupky a krádeže dodnes vzbuzuje obavy a strach. Mezi světově nejznámější rodáky patří Štefan Banič. Vynálezce prvního funkčního padáku. U příležitosti stého výročí jeho narození byla odhalena pamětní deska, umístěná na jeho rodný dům a později i jeho busta, před místní školou. Za návštěvu rovněž stojí místní muzeum Molpir, které je umístěno do budovy staré fary. A seznámit se v něm je možné se všemi dochovaným artefakty, které se po staletí v obci užívaly. Ať už k práci na poli, či při domácích činnostech v chalupách. 

Péče o zdraví



Věřte mi, ale zdraví máme jenom jedno. Abych pravdu řekla, tak já sama užívám několik potravinových doplňků. Také si vzpomínám na to, když moje kamarádka stále chodila k lékaři, když stále trpěla na angínu a na záněty mandlí. A moje kamarádka vůbec netušila, z čeho to může mít, že se jí pořád záněty v krku opakují a vrací se. A byla už u lékaře tolikrát, že ani lékař už jí nedokázal poradit. A moje kamarádka byla dokonce i čtyři dny hospitalizovaná v nemocnici, aby celou proklepli, jestli třeba nemá v těle někde skrytý zánět anebo něco horšího. Nakonec to vyšlo tak, že moje kamarádka je úplně zdravá, což nás obě dvě moc potěšilo.

Jím hodně zeleniny.

Moje kamarádka totiž péči o své zdraví vážně hodně pečuje a dává si na něm záležet. Takže jsme vůbec nepřišly na to, z čeho může mít stále záněty mandlí. Potom moje kamarádka se rozhodla, že jsi se jde k nějakému léčiteli. Abych pravdu řekla, moc jsem tomu nevěřila. Protože já věřím jenom lékařům, a ne nějakým léčitelům, kteří vůbec nemají doktorský ¨diplom a atestaci, takže jsem si řekla, že ať to kamarádka tedy zkusí, když tomu nevěřím. A víte, co se stalo? Ten léčitelé řekl, že ty záněty mandlí má ze stresu. Kamarádka se nad tím pozastavila a přemýšlela a řekla, že to vlastně může být pravda.

O zdraví pečuji.

Protože se stále stresuje z toho, že ji čeká rozvod s jejím manželem. Takže potom, když se kamarádka rozvedla a už se potom uklidnila, opravdu ty záněty v krku jí vymizely. Takže to bylo docela skvělé, protože kamarádka už alespoň věděla, co jí tehdy bylo. Tady jde alespoň vidět, že stres je opravdu velmi špatný a že člověku dokáže opravdu hodně zamotat hlavu a také pošramotit zdraví. Nejlepší je, když se člověk nestresuje a je stále v pohodě. Vím, jeto složité, ale vyplatí se o pohodu na duši snažit a být více v klidu. Když je člověk v pohodě, tak je méně ve stresu a tím pádem není napjatý. Pohoda člověku jenom prospívá. 

Nezapomeňte na pojištění a to ani na to cestovní



Jsou lidé, kteří jsou schopni si někam vyrazit a to do zahraničí a vůbec jim nedojde, že nemají sjednáno pojištění, které je rozhodně vhodné a to zejména, pokud by se vám něco ztratilo nebo by se vám něco stalo. Rozhodně je potřeba, aby se člověk pojistil, než se rozhodne někam vyrazit, protože nikdy nevíte, kdy se vám stane, že vám společnost omylem ztratí kufr nebo se stane něco jiného, co naruší vaší dovolenou.

Zapomínat by se nemělo jak na cestovní pojištění tak i pojištění zdravotní, protože bez něčeho takového by vás v případě, že by se vám něco stalo, mohlo něco takového vyjít pěkně draho. Nemluvě také o tom, že zdravotnictví v zahraničí není mnohdy ani příliš kvalitní, takže by člověk mohl zaplatit velmi vysokou cenu a to ve výsledku za nic, protože se stejně budete muset dostat co nejdříve domů, aby vás ošetřili.

pěkné místo

Člověk by měl počítat se vším a čím dříve si pojištění zařídíte, tím rozhodně lépe.

Pojištění je dobré zřizovat zejména tam, kde víte, že to není problém a kde nikdy se zařízením pojištění nebyl problém. Jsou i místa, kde to mnohdy problém je a poté to právě může dopadnout tak, že člověk odjede na dovolenou s tím, že si myslí, že je vše vyřízeno a ono tomu ve výsledku tak není.

Jeden opravdu nikdy neví, s čím se můžete setkat a tak je dobré zajistit si pojištění, které pro vás bude velmi výhodné.

cestující člověk

I dnes takové cestovní pojištění stále funguje a stále je možné si jej sjednat. Některé pojišťovny jsou schopny pojistit vás přes internet, takže je něco takového možné vyřešit za pár minut, ale jsou i takové, kde člověk musí zavítat přímo na pobočku, aby se vše zařídilo tak, jak je potřeba.

V každém případě by na takové pojištění člověk neměl nikdy zapomenout, protože věřte, že byste se poté mohli hodně divit.

Myslete na to, že pojištění je potřeba a pokud navíc cestujete ve více lidech, každý z daných lidí bude nějaké to pojištění potřebovat. Bez toho nic nepůjde tak dobře, jak se může člověku zdát, pokud se vyskytne nějaký problém.

Politika u nás



Patříte k těm lidem, kteří se zajímají opravdu ve velkém politiku? Abych pravdu řekla, tak já jsem se o politiku nikdy více nezajímala. Protože si vzpomínám, jak my moji rodiče i prarodiče stále dokola opakovali, že politika je opravdu bláznivá a že je to jenom pro blázny a další bláznivé lidi. Abych se přiznala, tak já jsem opravdu k politice neměla tak vřelý vztah, jako právě moji rodiče a prarodiče. Oni stále na politiku nadávali a měli to za úplnou hloupost a blbost, ale opravdu se na to každý den dívali. Opravdu neuběhl den, by se večer ve zprávách nedívali na to, co se děje v naší České republice anebo také kdekoliv ve světě.

Ne všechny zajímá.

Uznávám, že je to opravdu někdy velice nudné, protože mě nebaví se stále dokola koukat na televizi, kdy se stále dokola jenom hádají politici mezi sebou. Vždycky to stejně nakonec dopadne tak, že si každý dělá, co chce a potom se všechny zákony mění úplně ze dne na den. Abych pravdu řekla, tak já už ani nevím, kolik člověk má mít odpracovaných let do důchodu. A vím, že babička mi říkala, že za ní to bylo dvacet pět let a trvalo to několik desetiletí. Nyní to myslím zvedli už dvakrát. Takže abych se přiznala, tak já vůbec nevím, kolik bych měla mít odpracovaných let, bych dostala řádný důchod. Tedy vlastně když to tak vezmu, tak absolutně nechápu, jestli já se vůbec dožiji řádného důchodu. Oni pořád ten důchod pak oddalují, pořád zvyšují věk odchodu do důchodu, že se někdy obávám, že já se důchodu absolutně nemůžu dožít, protože nebudu mít šanci.

Politika je o lidech.

Myslím si, že mě dříve skolí práce. Opravdu dokážete si představit, aby člověk, který třeba pracuje na směny, by třeba v sedmdesáti letech člověk stále vstával někam do práce? Třeba ve čtyři ráno a dělal dvanáctky? Tohle je podle mého názoru úplná blbost. Politici a politika celkově vůbec nemyslí na ty lidi, kteří třeba pracují dvanáctky a dělají na směny a jak by potom vstávali, kdyby jim bylo třeba sedmdesát let? Já totiž předpokládám, že třeba za deset let to bude takové, že se do důchodu bude odcházet až v osmdesáti letech. Uvidíme, co politika přinese dál, ale abych se přiznala, tak já v politice opravdu nevidím nikde nic pozitivního a dobrého.

Jak zvládnout autoškolu?



Auto nám v mnoha ohledech usnadňuje život – kamkoliv chceme si můžeme zajet a jsme tam mnohem rychleji, než bychom třeba byli pěšky a navíc – komu se chce jezdit MHD? Nikomu a ten kdo má možnost, řidičský průkaz a peníze na to si koupit auto, většinou toho využije a prostě si jej koupí a jezdí jím. Lidé jezdí do práce, někteří studenti do školy, na různé výlety, na pracovní cesty a podobně, zkrátka ten pocit, že člověk v autě není ničím omezen (kromě financí) je k nezaplacení a lidé využívají auto mnohem radši než městskou hromadnou dopravu, protože to má své mínusy a nikdo si nevybere cestu smradlavým autobusem, kde kdo ví, kdo seděl, ale radši pojede svým autíčkem, ve kterém přesně ví, kdo seděl (pokud není z bazaru). Jenže jak už bylo výše zmíněno – kromě financí je potřeba k ježdění autem také mít řidičské oprávnění – řidičský průkaz.

tachometr

Ten se skládá ze zkoušky, na kterou se žák připravuje pomocí teorií a následných praxí formou jízd, kde by se měl naučit řídit. Přesný počet jízd je 28 po 45 minutách, to je povinné. Kdo chce, může si nakoupit jízd více, pakliže se necítí na zkoušky a nechce jen tak promrhat jeden pokus, protože jsou celkově tři pokusy na to, abyste složili úspěšně tuto zkoušku. Ta se skládá z testů, kde žák ukáže, jak dobře zná zákony a různá pravidla silničního provozu a poté, pokud test složí se koná zkouška formou praxe, tedy samotná jízda. Je plno faktorů, na které komisař přihlíží, ale v každé autoškole je to úplně jinak. Každopádně stačí jen (pro nás) malý přestupek a zkoušku nemusíte složit. Mimo jízdu je samozřejmě i parkování, kde máte taktéž tři pokusy na to zaparkovat správně. Jak toto všechno zvládnout?

auto

Nejprve je třeba se naučit na testy. Někdo se učí z učebnice Autoškola pro příslušný rok, jiní se zase učí právě formou testů, kde si prochází všechny testové otázky, protože z těch se vybírá. Jakmile je toto splněno, je třeba neřídit jako hulvát a snažit se dodržovat všechna pravidla silničního provozu a nebýt zbrklý. Pokud s i fakt nejste jistí, přikupte si jízdy.